Rozkazy v graustarském vojsku

V Graustarku se mluví německy a v graustarském vojsku se němčina používá jako jazyk, ve kterém jsou vydávány povely. Následuje krátký přehled německých rozkazů pro graustarské generály, kteří by chtěli přidat trochu „autenticity“ do hraní… a křičet rozkazy na své vojáčky.

Kette bilden! (Vytvořit řetěz!)

Reihe bilden! (Vytvořit linii!)

Abstände vergrössen! (Zvětšit rozestupy!)

Linker Flügel vor! (Levé křídlo vpřed!)

Rechter Flügel vor! (Pravé křídlo vpřed!)

Links flankieren! (Napadnout nepřítele do boku zleva!)

Rechts flankieren! (Napadnout nepřítele do boku zprava!)

 

Vorwärts! (Kupředu!)

Marsch! (Kupředu!)

Angriff! (Na zteč!)

Laufschritt! (Přejít do běhu!)

Los! Los! Los! (Běž! Běž! Běž!)

 

Hinlegen! (Zalehnout!)

Kopf runter, du Idiot! (Drž hlavu dole, idiote!)

Steh auf! (Zvednout se!)

Ich werde mein bestes tun! (Udělám vše, co bude v mé moci!)

 

Konone vor! (Přesunout dělo kupředu!)

Kanone Stellungwechsel nach links/rechts! (Přesunout dělo doleva/doprava!)

Wir brauchen Artillerie-feuer, auf dieser Position! (Potřebujeme dělostřeleckou palbu na tuto pozici!)

Feuer frei! (Palte dle libosti/Palte!)

Feuerschutz! (Krycí palba!)

 

Zurück! (Zpátky!)

Auf! Auf! Auf! (Pryč! Pryč! Pryč!)

Rennt um euer Leben! (Utíkejte o své životy!)

Nicht schiessen, wir ergeben uns! (Nestřílejte, vzdáváme se!)

Malý slovníček jazyka ruritánského

Několik běžných frází, které mohou býti ku pomoci v zemi ruritánské, kdež mluví se slovanským jazykem ruritánským.

 

Nejběžnější pozdrav (Chvála Ježíši Kristu.)                 Sláva Jesúsu Chrystusu.

Odpověď (Chvála na věky.)                                             Sláva na viky.

Dobrý den.                                                                          Dobryj dyň.

 

Ano.                                                                                      Ájno

Ne.                                                                                        Njyt

Děkuji.                                                                                 Djákuvu

Děkuji pěkně.                                                                     Djákuvu dúže krasnó.

Nemáte zač.                                                                        Nemájete za što.

Je mi líto.                                                                             Ja žáluvu.

Možná.                                                                                 Móže býty.

 

Jak se máte?                                                                        Jak sja májete?

Jak se jmenujete?                                                              Jak sja klýčete?

Jmenuji se …                                                                       Móje imnja je…

Kolik je hodin?                                                                    Kúlko hodyn?

Máte hlad?                                                                          Cy vy holónni?

Jsem vyhladovělý.                                                              Ja strášno holóden.

Na zdraví!                                                                            Na zdoróvlja!

Jaké jste národnosti?                                                         Vy jakóji narodnósty?

Jak se živíte?                                                                       Jaká váša robóta?

Jsem nemocen.                                                                  Ja chvóryj.

 

Nejběžnější rozloučení (Pán s tebou)                             Yz Bóhom.

Běžné rozloučení (Buďte zdrávi)                                     Búďte zdoróvi.

Odpověď (I vy)                                                                    Búďťe y vy.

Její Jasnost, korunní princezna Flavie, odjíždí na frontu!

Náš zpravodaj ze Streslau přináší informaci, že Erbprinzessin Flavie se připojila ke skupině zdravotních sester Spolku červeného kříže pro knížectví ruritánské, by v poli pomáhala zraněným vojákům ruritánským. Sestry zamířily do Strackenz, v těsné blízkosti frontu, kde ještě slyšeti jsou zdálky polní děla. Zde zřizuje se polní lazaret pro nemocné a raněné. Za tímto účelem vydala již princezna nemalé sumy z vlastních peněz. Krom dohledu nad chodem nemocnice bude spolu s ostatními sestrami pracovati ku zmírnění utrpení zraněných.

Jest to poprvé v dějinách ruritánských, kdy se smí podíleti na úsilí válečném i ženy v roli ošetřovatelek. Z dvaceti tří sester, jež míří na frontu, bude dvanáct sloužiti spolu s Její Jasností v strackenzském špitále, zbytek byl umístěn do dvou dalších polních nemocnic. Náš zvláštní zpravodaj se od zdrojů důvěrných dozvěděl, že kníže byl zprvu proti účastenství své dcery, Její Jasnost si však neohroženě stála za svým. Stařičký vladař byl nakonec nucen souhlasiti, vždyť to byla sama Jasná kněžna Viktorie, jež před šesti lety za Ruritánii podepsala Ženevskou konvenci a zasloužila se o zřízení Spolku červeného kříže pro knížectví ruritánské. Patronát nad ním pak po její smrti převzala právě princezna Flavie, jež nyní neústupně trvala na svém odjezdu.

Její Jasnost dala kupředu věděti, že neočekává žádného zacházení specielního. S ostatními dámami z Červeného kříže tak bude vyměňovati obvazy zraněnými, pomáhati s jejich léčením, krmiti ty, kdož sami lžíce nepozvednou, a dokonce i uklízeti, by nemocnice v čistotě ostala.

Vyhláška graustarského vrchního velitele

Ve hlavním stanu v Edelweiss dne 27. září 1876

“Jeho královská Jasnost, náš nejmilostivější velkovévoda a vojevůdce ráčil nejvyšším rozkazem naříditi, bych převzal velitelství jižní armády, kteráž do pole vbrzku bude vypravena. Můj hlavní stan bude ode dne 29. t. m. prozatím v Edelweiss zřízen a týmž dnem vstoupí generálové, vojsko, branže, jakož i ústavy k armádě patřící, pod moje velitelství.

Naše drahá vlasť je v nebezpečí! Proradné knížectví ruritánské opovědělo nám svévolně a nespravedlivě válku a vytáhlo proti nám ve zbrani. Bezdůvodně byla vlasť naše přepadena a po svaté půdě našich otců dupou cizí škorně. Stará, neblahá žárlivost plným plamenem vyšlehla. Graustark má býti oslaben, zneuctěn, zničen. Proniká nás cit nevole nad tímto neslýchaným porušením práva.

Musíme nyní zápasiti o svoje bytí, musíme jíti do boje na život a na smrt proti těm, kdož přítrž naší svobodě a neodvislosti učiniti chtějí. Jsme pevně odhodláni uhájiti si toho, co nám vydobyli otcové, a za čest i blaho otčiny všeho, krve i statků nasaditi.

Vojsko bude v brzku shromážděno, ve všem uspořádáno, vším opatřeno a povzneseno nejlepším duchem kázně, cti, věrnosti, udatnosti a neobmezené oddanosti. Dobrovolci hrnou se ke službě vojenské a veškeré branné obyvatelstvo země, jíž nebezpečenství hrozí, chystá se k boji. Obětavost a nadšení celkého národa graustarského bude nás provázeti. Účastenství, očekávání a naděje našich krajanů a vašich milých budou s námi.

Čistý plamen nadšení vlasteneckého v žilách našich plápolá a každý jednotlivý člen armády pod mým velením spojené proniknut jest největší odhodlaností k odražení nepřítele. Věřím pevně, že vojsko graustarské zvítězí v každé bitvě s nadšením a neústupností ve věrnosti a cti, neboť muž graustarský dovede zemříti věrně a čestně pro domov a vlasť.

Jménem Páně Vás tedy pozdravuji, vojínové, jež vůle a rozkaz velkovévodův svěřily mému vedení a opatrování. Pozdravuji Vás v pevném přesvědčení, že naší spravedlivé věci, naší věrnosti a udatnosti, naší vytrvalosti a neústupnosti požehnání Všemohoucího nebude scházeti.

Graf Wilhelm Johannes von Dalberg-Eisenach, Generaloberst”

Národu ruritánskému!

Jeho Knížecí Milost ráčil nejmilostivěji vydati tento Nejvyšší vlastnoruční spis a manifest:

„Národu ruritánskému!

Na severních hranicích vlasti stojí armáda nepřítele, k tom úmyslu hotového, aby evropejské postavení Ruritánie rozviklal.

Zachovati pokoj blahodárný národu Mému, pokládal jsem, toho jest Bůh vševědoucí Můj svědek, vždy za jednu z Mých prvních a nejsvětějších povinností panovnických a hleděl jsem ji věrně vyplniti. Pletichy protivníka plného nenávisti nutí Mne však, bych na obranu cti Svého mocnářství, na ochranu jeho vážnosti a moci k zabezpečení jeho državy po dlouhých letech míru chopil se meče.

Velkovévodství graustarské již před lety nastoupilo cestu otevřeného nepřátelství proti Ruritánii. Jeho zločinné řádění sahá přes hranice a stále výše šlehá plamen nenávisti proti Mně a Mému domu, stále otevřeněji vystupuje snaha nerozlučná území Ruritánie násilně odtrhnouti. Řada vražedných útoků, s rozmyslem připravované a provedené spiknutí proti následníku trůnu, jehož hrozný zdar Mne a Můj věrný národ v srdce zasáhl, jest daleko viditelnou krvavou stopou oněch tajných pletich, které z Graustarku byly zahájeny a řízeny.

Tomuto nesnesitelnému řádění musí se učiniti přítrž, ustavičná vyzývavost graustarská musí se ukončiti, má-li čest a vážnost Mého knížectví zůstati neporušena a jeho státní, hospodářský a vojenský rozvoj býti ušetřen stálých záchvěvů. Nám byla zbraň do rukou vnucena. Nuže!, kdež se jí chopíme, nesložíme jí dotud, pokud nebude Mé zemi volné vyvinovaní uvnitř zajištěno.

V této vážné chvíli Jsem si plně vědom celého dosahu svého rozhodnutí, a své zodpovědnosti před Všemohoucím. Jakož my stojíme ve zbrani, abychom chránili statkův nejsvětějších, jichž národům jest hájiti, podnikám boj s důvěrou a nadějí, kteréž dodává věc spravedlivá.

Spoléhám na Svůj národ, jež ve všech bouřích vždy v jednotě a věrnosti pro čest a velikost vlasti k nejtěžším obětem vždy byl ochoten.

Spoléhám na statečnou, obětavým nadšením naplněnou brannou moc Ruritánie.

Však důvěra a naděje naše nezakládej se jedině na naší moci – já ji zakládám zároveň na Nejvyšším, na všemohoucím spravedlivém Bohu, jemuž Můj Dům od svého prvopočátku sloužil, kterýž neopouští těch, kdož v spravedlnosti v Něho důvěřují.

Dáno ve Streslau, Mém sídelním a hlavním městě knížecím dne 26. září 1876
Konrád II. v. r.“

Bitva o Bielitz

Náš zpravodaj Züricher Zeitung ze Streslau vám přináší z první ruky zprávu o polní bitvě, která se v nedávných dnech udála na ruritánsko-graustarských hranicích:

 „Brzy ráno se dal do pochodu 3. graustarský pěší regiment (Infanterie-Regiment Nr. 3) pod velením plukovníka von der Gröben, doplněný o polní dělostřelectvo a škvardonu jízdy, by překročil hranici a obsadil ves Bielitz, která představuje důležitou křižovatku cest na ruritánské straně. Jejím dobytím by se graustarské armádě otevřela cesta na Strackenz. Pro laskavého čtenáře, který není seznámen s ruritánským zeměpisem, upřesním, že Strackenz jest největším městem na severozápadě Ruritánie a jeho ztráta by bylo pro ni těžkou ranou. 

 Jsa dobře zpraven o pohybech graustarského vojska, postavil se jim do cesty plukovník Lichewsky s 5. expedičním sborem ruritánské pěchoty, taktéž posílen dělostřelectvem a škvadronou husarů. Plukovník Lichewsky rozložil svoje oddíly pozic v bielitzkých kopcích před vesnicí a díky dobré znalosti terénu zručně rozmístil vlastní síly i dělostřelectvo. Obě strany se poté sešikovaly k boji a kolem poledního vyrazili graustarští do útoku. 

 Dovedně umístěná ruritánská děla brzy způsobila první ztráty v řadách protivníka, zatímco většina ruritánské pěchoty byla proti palbě graustarských děl dobře kryta kopci. Klíčové střetnutí se odehrálo na pravém graustarském křídle (kolem vrchu zvaného Bota), kam plukovník von Wolfsburg vrhl většinu svých šavlí a polovinu bodáků, aby se pokusili obsadit jedno z nepřátelských děl. Do cesty se jim postavili ruritánští husaři a došlo zde k zuřivému střetnutí. V něm se graustarské jízdě a pěchotě podařilo porazit nasazené ruritánské husary, ale sami utrpěli těžké ztráty díky křížové palbě dvojice ruritánských děl. 

 Zatímco na levém graustarském křídle vyčkávaly obě strany s postupem, na pravém křídle ruritánská palba a zbytek husarů, které plukovník Lichewsky obratem k Botě přisunul, pobila větší díl graustarských a jejich útok ztroskotal. Ruritánci pak přenesli palbu proti nepřátelskému dělostřelectvu a podařilo se jim vyřadit z boje osádku dvou graustarských kanonů. V této chvíli seznal již plukovník von der Gröben, že bitva jest ztracena, a rozhodl se spasit, co z jeho regimentu ještě zbývalo. Graustarským jezdcům podařilo se odtáhnout jedno ze dvou opuštěných děl do bezpečí, ale druhé museli ponechati na bojišti. Levé křídlo stáhlo se pak spořádaně zpět, zatímco zkrvavený ostatek křídla pravého byl odříznut a nucen se vzdáti. Vítězné ruritánské oddíly opanovaly bojiště, zatímco graustarští musili ustoupiti zpět.“

Vítězem bitvy se stala Ruritánie se ziskem 117 vítězných bodů (97 bodů za způsobené ztráty + 20 bodů za vítězství), Graustark byl poražen, celkem získal 52 vítězných bodů.

Ztráty Graustarku: 31 jezdců zabito a 3 zajati, 36 pěších zabito a 9 zajato, stejně jako 1 dělo ztraceno

Ztráty Ruritánie: 27 jezdců zabito, 13 pěších zabito